Házeli naši hraničáři všechny Němce do jednoho pytle?

Ani v době, kdy v našem pohraničí henleinovské bojůvky napadaly Čechy, bili je až do krve, hraničáři sami na vlastní oči viděli, jak znacizovaní henleinovci krutě zacházejí i německými antifašisty, s jejich rodinami i dětmi, které často museli přecházet na české školy, aby se uchránily pronásledování v německých školách.

V pohraničí byli lidé rozděleni. Na jedné straně stáli Češi, Židé a němečtí antifašisté. Scházeli se, společně pořádali kulturní akce, výlety, vzájemně se navštěvovali. Politicky patřili němečtí antifašisté k socialistickým stranám, k německým sociálním demokratům a komunistům.I proto je henleinovci pronásledovali, dokonce snad i více než Čechy, viděli v nich zrádce němectví.

V době předmnichovské a zvláště později, když již v pohraničí řádily skupiny ordnerů a následně i freikorpsáci, kteří přepadali české celnice, četníky a dokonce i menší skupiny čs. vojáků, a samozřejmě i české civilní obyvatelstvo, němečtí antifašisté měli již jednotky Rote Wehr, později zvané Republikanische Wehr, v níž bylo organizovaných značné množství antifašistických Němců, kteří chránili stranické schůze i další akce, samozřejmě i své domovy.

Na české straně již v roce 1937 vznikla Stráž obrany státu. Jejich složky působily v prvním sledu ochrany nejen čs. občanů, ale také různých společenských i státních složek. Sosáci (SOS) byli hrdiny nejen své doby. Stovky z nich položili své životy, byli raněni při srážkách s ordnery, zvláště však s henleinovskými freikorpsáky, mnohdy přímo či nepřímo podporovanými nacistickými SA a SS.

A právě za této situace někteří němečtí antifašisté spolupracovali s jednotkami SOS, např. i zpravodajsky. Stovky německých antifašistů stálo se zbraní v ruce na naší straně. Bojovali se socáky proti znacizovaným Němcům. Tak dokázali svoji plnou loajalitu k ČSR jako českoslovenští občané německé národnosti.

V době mnichovské a pomnichovské z pohraničí utíkali nejen Češi, Židé, ale také němečtí antifašisté, nejen jednotlivě ale i s rodinami a to hromadně. Často jen s tím, co měli na sobě, jen aby zachránili životy svých dětí, manželek. Ti, kteří včas neutekli, byli biti, mučeni a pak posláni do německých věznic a koncentračních táborů, kde společně s Čechy v nelidských podmínkách nejen se snažili přežít, ale také se zúčastňovali na akcích odporu. Henlein jim sliboval, že je zavře až zčernají. Když některé pak propouštěli z koncentračních táborů, dostali německou uniformu a „narukovali“ k německým trestním jednotkám. Štěstím pro ně bylo, když se dostali do zajetí. Přes všechno, co dříve prožili, se hlásili jako Čechoslováci do čs. zahraniční armády.

Přišel rok 1945. Hitlerovská Třetí říše, která po sobě zanechala desítky milionů zavražděných, značnou část Evropy, zvláště východní, zničenou. Z koncentráků se vraceli i němečtí antifašisté. Výjimečně došlo k tomu, když věděli, kdo je z jejich německých „spoluobčanů“, udal gestapu či jiné represivní nacistické složce, vyřizovali si s nimi účty, krvavě a někdy i s následkem smrti viníka.

Položte si nyní, vážená přátelé, otázku, mohli Češi po zkušenostech, jež měli s antifašistickými Němci, házet je do společného pytle s henleinovskými zločinci? Jistě, nemohli. Tito přece trpěli někdy více než Češi. Proč? Pro svou loajalitu k Československé republice, a také proto, že stejně jako Češi, někdy ještě více, byli krutě pronásledováni našim společným nepřítelem – henleinovci i říšskými Němci, kteří někdy se ukázali být ve vztahu k nám alespoň o malinko lepší než znacizovaní henleinovci.

Položme si otázku. Může dne někdo úspěšně tvrdit, že většina Čechů považuje všechny Němce za viníky?

Češi, kteří znají uvedené historické skutečnosti, jež jsou však ve skutečnosti jen pouhým dějinným zlomkem, nikdy uvedenou tezi nemohou přijmout. Nedopusťme abychom kolektivně zapomínali na osudy nám věrných německých antifašistů! Braňme naše dějiny přede jejich přepisováním!

Proto budeme opět vyvěšovat články o této době, o jejich hrdinech i zločincích. Sledujte nás, děkujeme, že naše články sdílíte, že je přeposíláte. Tím napomáháte velkému českému úsilí o zachování pravdivosti našich dějin.

Dr. O. Tuleškov